Po zimě se už pomalu hlásí o slovo jaro. Také máte rádi tohle roční období, kdy se zazelená tráva, odložíme šály a čepice a nadechneme se vzduchu, který tak krásně začíná vonět? Pojďme se společně podívat, jaké tradice a pranostiky jsou pro toto roční období typické.

Velikonoce

Nejvýznamnějším (nejen jarním) svátkem jsou bezpochyby Velikonoce. S nimi souvisí i takzvaná Popeleční středa. Popeleční středou začíná čtyřicetidenní doba půstu. Měli bychom pečovat o ducha, ne pouze o tělo. V tento den dělá kněz věřícím na čele křížek z popela z kočiček posvěcených o předešlé Květné neděli. Na důkaz pomíjivosti lidského života. K tomuto dni se váže také několik pranostik, například se traduje, že jaké je počasí na Popeleční středu, takové bude po celý rok. V tento den se také nesmělo drát peří.

Hned první postní neděle po Popeleční středě se nazývá Černá, a to podle oděvu, do kterého se lidé v tento den odívali.

Druhá postní neděle je Pražná. V tento den se pražilo obilí, ze kterého se dělal pokrm pražmo.

Třetí nedělí je Kýchavná neděle. V tento den si lidé přáli zdraví. Věřili, že kýcháním by mohla začít morová epidemie.

V pořadí čtvrtá postní neděle se nazývá Družební. V tento den chodil ženich s družbou do domu, kam chtěl o pomlázce přijít na námluvy.

Na Smrtnou neděli se vynáší Smrtka neboli Moréna. Házení slaměné figuríny oděné do starých hadrů do potoka či řeky se dochovalo do dnešní doby (zejména na vesnicích). Jedná se o dávný pohanský zvyk, který symbolizuje ukončení zimy a vítání jara.

Šestá a poslední postní nedělí je Květná neděle. V tento den se slavila památka vjezdu Krista do Jeruzaléma. Světí se kočičky, které se pak mohou jíst, abychom byli celý rok zdraví. Na Květnou neděli by se nemělo nic péct, aby se nezapekl květ na stromech (neurodilo by se ovoce). Dříve se také dodržovalo, že v tento den by se lidé měli oblékat do něčeho nového. A v neposlední řadě se rovněž uklízelo v bytech či domech - započal se tak velikonoční úklid.

Po Květné neděli následuje Pašijový týden:

Modré pondělí (někde se mu říká Žluté) bývalo pro křesťany volným dnem, kdy se nemělo pracovat. Doma ale hospodyně a hospodáři dávali do pořádku celé stavení, uklízeli, přebírali potřebné i nepotřebné věci, opravovali je nebo vyhazovali.

Šedivé úterý je další den vyhrazený důkladnému úklidu domácnosti. A v úterý se speciálně musí ze všech koutů vymést pavučiny, abychom tak symbolicky vyhnali veškeré zlo nejen z domu či bytu, ale i ze svého života.

Škaredá středa připomíná Jidášovu zradu, tedy škaredý skutek. Říká se jí také Sazometná či Smetná nebo Černá, protože právě ve středu před Velikonocemi se po zimě vymetaly saze z komína. Doma bychom si měli dokončit jarní úklid, abychom měli domácnost jako klícku. A hlavně bychom po celý den měli mít úsměv na rtech a dobrou náladu a v žádném případě se nemračit! Podle jedné z lidových pověr nám by totiž zakaboněná tvář zůstala celý rok, minimálně bychom se škaredili každou středu v roce. A to přece nechceme!

Na Zelený čtvrtek odlétají zvony do Říma.  Až do sobotního večera, kdy se zvony zase vracejí, nahrazují je řehtačky a klapačky. A to je pěkný kravál a zábava pro děti. V poledne a večer (někde i v poledne) děti dříve procházely vesnici s těmito hluk vydávajícími nástroji a zpívaly: „My Jidáše honíme a dřevem mu zvoníme. Kdo ho viděl, ať nám poví o nevěrném Jidášovi. Ó Jidáši nevěrný, cos to učinil, že jsi Pána Krista židům prozradil? Za to musíš v pekle hořit, s čertem, ďáblem se tam mořit. Až Jidáše chytíme, do ohně ho hodíme!“ A když s obchůzkou skončily, zvolaly: „Cruciferum ďáblum“ na znamení, že se už Jidáš smaží v pekle.

Na Velký pátek byl Ježíš ukřižován. Tento den má v sobě mnoho tajuplného a magického. Nesmíme se ani dotknout masa, prát prádlo a jakkoli hýbat s půdou, tedy se musíme zřeknout jakéhokoli zahradničení.

A co naopak dělat máme: brzy ráno, ještě před rozbřeskem, ve svém vlastním zájmu vyběhneme k nejbližšímu potoku nebo řece (musí to být voda tekoucí, tak snad bude stačit i z vodovodu) a omýt se, protože jen tak máme šanci, že zůstaneme celý rok zdraví. A voda z pramenů se prý ráno mění na víno, což možná stojí za vyzkoušení...

Na Velký pátek se také na několik hodin otvírají poklady ve skalách a sklepeních. Pokud bychom se ale nechali zlatem a drahým kamením natolik okouzlit, že zapomeneme na čas, tak se skála zavře a my tam na rok zůstaneme zavřeni. Tak pozor!

Jedna z jiných pověr tvrdí, že na Velký pátek najdeme něco nám vzácného, co jsme v minulém roce ztratili nebo založili.

Bílá sobota se nejprve nese ve znamení smutku u Ježíšova hrobu. Bývalo zvykem světit ohně před vraty kostelů, každý si pak mohl odnést posvěcené přinesené polínko nebo žhavé uhlíky. Na oslavu vzkříšení Ježíše Krista se pak večer vrací zvony z Říma. V neděli na Boží hod velikonoční se slavilo Ježíšovo zmrtvýchvstání. Končí postní období, v kostele se světí velikonoční pokrmy - beránek, mazance, vajíčka, víno... 

Na Bílou sobotu se kdysi bílilo a uklízelo, aby byla chalupa jako klícka. Připravovaly se sváteční pokrmy, pekly se mazance a beránci, pletly se pomlázky a zdobily kraslice. 

Velikonoční nebo také Červené pondělí je dnem koledování. Velikonoce končí starým pohanským zvykem šlehání pomlázkou, který přežil do součastnosti. Žena nebo dívka má být jemně pošlehána čerstvými, neloupanými, ještě neolistěnými proutky vrby. Vdaným ženám má zajistit plodnost a energii, svodným děvčatům svěžest, krásu a zdraví. Ženy a dívky se za omlazující pošlehání pomlázkou odměňují kraslicemi. Součástí koledování může být polévání vodou, někde mládenci polévají ženy, jinde ženy muže.

Pranostiky na březen:
Na svatého Řehoře čáp letí od moře.
Na svatého Řehoře každý sedlák lenoch, který neoře.
Je-li v březnu dešťů mnoho, neúroda je pak z toho.
Březen - za kamna vlezem.
 

Apríl (1. duben)

K 1. dubnu neodmyslitelně patří Apríl. Již od 16. století je apríl spojen s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. Nejedná se o původní český svátek, přišel do Česka z Francie a rychle zdomácněl. Předpokládá se, že svátek vznikl jako reakce na změnu ročního období ze smutné zimy na veselejší jaro.

Pálení čarodejnic (30. duben)

30. dubna patří odedávna pálení čarodějnic. Filipojakubská noc je zasvěcena pálení ohňů, které mají podle pověstí vyhnat z okolí čarodějnice. 

Podoba pálení čarodějnic na počátku 21. století si zachová řadu rysů pocházejících z minulosti, zároveň však došlo k řadě změn. Odlišná je především funkce, původní sociální, ochranný a náboženský význam byl nahrazen funkcí zábavnou a společenskou. Pálení čarodějnic probíhá jak v rámci rodiny, sousedů či přátel, tak jako organizovaná akce. Především městské a organizované akce někdy mívají charakter jakéhosi „čarodějnického karnevalu“. Existují i komerční akce svázané s tímto zvykem jako Čarodějáles.

Pranostiky na duben:
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.
V dubnu svrchu hřeje, odspodu mrazí.
Ukáže duben, jaký bude pecen.
Duben hojný vodou - říjen vínem.

První máj (1. květen)

První máj, lásky čas. V předvečer 1. května se vydávají mladí muži do lesa, aby uřízli mladou břízku, tu pak ozdobili barevnými stužkami a umístili ji před dům, kde žije jejich milá. Ač je tato tradice dodržována především na vesnicích, i do měst se v posledních letech vrací májové slavnosti. V tento den by měla být políbena dívka pod rozkvetlou třešní, aby neuschla.

Den matek

V Česku se slaví druhou květnovou neděli. Den matek je den, kdy se vzdává pocta matkám a mateřství.

Nanebevstoupení

Čtyřicátý den po Velikonocích křesťané slaví Nanebevstoupení, které připomíná Ježíšův výstup ze země do nebe. Šlo o poslední setkání vzkříšeného Krista s učedníky. Sdělil jim, že již nebude viditelný a vzdálil se, stoupaje k nebi.

Letnice

Letnice, také padesátnice, Seslání Ducha svatého, Boží hod svatodušní či Svatodušní svátky, jsou křesťanský svátek slavený 50 dnů po Velikonocích. Jsou svátkem seslání Ducha svatého a naplněním Velikonoc. V období letnic se konaly a mnohde ještě konají jízdy králů. Dívky a ženy zase otevíraly studánky.

Pranostiky na květen:
Ledoví muži spalují mrazem ovoce.
Svatba v máji volá na máry.
O svatém Duše choď ještě v kožiše. 
Jestliže v máji mnoho hřímá, úrodný rok na to bývá.