Ovečky nejsou zbytečně zabíjeny kvůli své kožešině

Pokud se vrátíme časem o nějakých patnáct tisíc let, už tehdy bychom nalezli ovce cíleně sháněné do stád. Člověk brzy pochopil, že udržovat celé stádo ovcí po delší dobu je pro něj mnohem přínosnější, než je pro jednorázový užitek hromadně pobít. Mohl se při tom spolehnout na přirozený a silný sociální pud, který většinu druhů ovcí podporuje ke stádnímu způsobu života.

Člověk se velmi brzy naučil zužitkovat všechno co ovce nabízejí. Maso bylo bezpochyby tím prvním důvodem, proč člověk zaměřil svoji pozornost na ovce. Získávat maso z hospodářských zvířat bylo mnohem snazší a bezpečnější, než lovením. Ovčí maso je ovšem poměrně specifické svou konzistencí, chutí i zápachem a ačkoliv se stalo oblíbeným v několika světových kuchyních, s oblibou masa vepřového, drůbežího nebo hovězího se v celosvětovém měřítku rovnat nemůže. 

Když už musela být ovce poražena pro maso, dokázal z ní člověk vytěžit maximum. Dlouho se využívala například střeva jako pevný materiál k šití (chirurgie) nebo výpletům (tenisové rakety). Z rohů se vytvářely střenky nožů, šperky nebo knoflíky, z tuku pak svíce. Ovčí a kozí trus se v některých oblastech stále používá k vytápění, je to dobré hnojivo a ovčí moč může být také zdrojem ledku draselného využívaného k výrobě střelného prachu. Ovce tak hluboko zakořenily do lidské kultury, že nemůžeme opomenout ani jejich rituální a liturgický význam v řadě světových náboženství. 

Po masu byla však nejcennějším zdrojem získaným z ovce její kožešina. Mít co jíst a zůstat v teple, to byly nutné podmínky přežití lidského druhu. Ovce mohla poskytnout dostatek obojího. Aby však ovčí kožešina nezůstala ležet ladem, bylo potřeba vyvinout poměrně náročný proces jejího zpracování. Ten dodnes zahrnuje mízdření, námok, činění, mazání a případně dobarvování. Ovčí kožešina se stala hlavním zdrojem materiálů na teplé a pevné oblečení. 

Postupem času a cíleným šlechtěním přebila maso a kožešiny zcela jiná surovina, kterou ovce člověku mohla nabídnout. Vlna. Na vlně je skvělé to, že ačkoliv jde o jeden z nejrozšířenějších textilních materiálů s obrovskou škálou využití, nejdůležitější podmínkou k jejímu získání je udržovat velká a zdravá stáda ovcí. Stříhání ovcí je pro zkušené střihače otázkou několika desítek vteřin a získávání vlny nijak neohrožuje ovci na životě.

Protože chov ovcí na maso není zdaleka tak výnosným podnikáním, chov ovcí kvůli jejich vlně se stal ve světe dominantním. Člověk se navíc naučil využívat další zdroj, který mu může živá ovce poskytnout. Mléko. S ovčím mlékem je to však podobné jako s masem. Je specifické chutí i zápachem. Hlavním důvodem zpracování ovčího mléka je tak výroba kvalitního sýra a podobných mléčných výrobků. Pokud jste někdy pozorovali stádo ovcí delší dobu, zřejmě jste si všimli také toho, jak efektivní jsou při spásání trávy. Jsou to vlastně takové živé sekačky. S tím rozdílem, že se dostanou i tam, kam se nepodaří nasadit ani tu nejvyspělejší techniku. Proto se se stády ovcí můžeme v České republice nejčastěji setkat v prudkých svazích Beskyd nebo Šumavy. Udržování krajiny díky ovcím není jen romantická představa, je to léty ověřený fakt. Ten navíc prospívá všem – člověku, ovci i přírodě.

Aby člověk získal ovčí kožešinu, ovce musí zemřít. Není to ale tak, že primárním důvodem pro zabíjení ovcí, je jejich kožešina. Ovce, které jsou dnes poráženy jsou plemena speciálně šlechtěná pro maso. Stejně je tomu v případě jakéhokoliv hospodářského zvířete (prasata, krávy a drůbež nevyjímaje). Chov ovcí pouze pro jejich kožešinu je ekonomický nesmysl, a proto se to neděje. Je jedině dobře, pokud umíme a můžeme využít maximum toho, čím nám může být porážka zvířete užitečná a naplňujeme tak odkaz našich předků. 

Pravá ovčí kůže